Operace

Na operaci jsem šla asi o půl desáté a probudila jsem se až na pokoji kolem druhé hodiny. Byla jsem úplně popletená, škrábalo mě v krku po intubaci a střesně mě bolelo oko. To bylo snad jediné, co jsem v tu chvíli vnímala. Taky jsem měla stažený hrudník, nemohla jsem se hýbat. Byla jsem napojená na kapačkách (jedna byla antibiotika, druhé asi nějaká výživa) a druhou ruku jsem měla napojenou na monitorování a automatické měření tlaku. Usnula jsem okamžitě po pribuzení.

Další probuzení bylo ve tři hodiny. Krk bolel, jako kdybych byla nachlazená. Kašlala jsem a to nebylo zrovna nic moc příjemného. Všechno mě bolelo, ale nešlo o nic strašného. Nemohla jsem se hýbat, takže ta bolest, ve které jsem se probudila, mi za chvilku přišla normální. Nejhorší ze všeho bylo bolavé oko. Asi se mi v něm udělal nějaký zánět během operace. Nevím. Takže jsem mazala, prokapávala, zavazovala. Naštěstí to po třech hodinách (a injekci proti bolesti) přešlo.

Nejdelší jsou první dvě, tři hodiny. Po anestezii jste zmatená, nemůžete se pohnout, všechno Vás bolí. Můžete jen na mísu. Naštěstí jsme po anestezii nezvracela (všichni mě upozorňovali, že budu). Už v sedm hodin mi přinesli večeři a hned po probuzení jsem mohla pít.

Jako výbavu na první den doporučuji:

• jelení lůj
• papírové kapesníky
• kapky do očí
• bonbony halls nebo hašlerky atd.
• slámku a pití v malých lahvích (to jsem dostala, ale nemusí to být všude)
• mp3 přehrávač
• malý polštářek, kterým se budete moct podkládat

Asi v pět mě odpojili z jednoho přístroje a v devět mě odpojili od kapaček. Jediné co mi zůstalo, byly dreny a dvě plastové nádobky, kam odtíkala moje krev.

Odpoledne jsem proležela, večer už jsem si pustila televizi. V devět jsem dostala druhou injekci proti bolesti a injekci proti srážlivosti krve. To píchání mi přišlo nejhorší. Připadala jsem si jak jehelníček. Usnula jsem o půl desáté a probudila se ve dvě ráno. Pak jsem střídavě spala a byla vzhůru. Už jsem si mohla číst.

V šest ráno přišla sestřička (mísa, teplota, tlak a antibiotika). V osm mi přinesli snídani. V devět hodin mi pomohli vstát a konečně jsem mohla jít sama na záchod =o) Jak jsem již psala, toto budete považovat za Váš největší úspěch. Vstávání jsem zvládla, ale díky automaticky polohovacímu roštu postele. Kdyby tam nebyl, nezvednu se. Takže to si taky pohlídejte. Druhý den jsem sebou ještě tahala nádobky na krev (naštestí už nic neodtékalo). Prsa bolela, ale pokud jsem ležela bylo to ok. Problém nastal po zvednutí. Musela jsem si je podpírat, zdálo se, jako by se chtěly utrhnout. Celý den jsem proležela, několikrát jsem vstala na toaletu a večeři jsem zvládla vsedě. Chuť na jídlo jsem neměla vůbec, takže jsem toho ani moc nesnědla. Hlavně jsem pila (voda, ledový čaj, coca-cola). Večer už jsem injekci proti bolesti odmítla, dostala jsem jen prášek na spaní a antibiotika a další injekci proti srážlivosti.

V pátek jsem se probudila v šest ráno. Zvládla jsem si vyčistit zuby, omýt se žínkou (tu nezapomeňte) a dokonce jsem si umyla hlavu!!! Sama jsem se oblékla do denního oblečení a bylo osm ;o) Připravte se na to, že Vám všechno bude trva 3x déle než normálně. Nasnídala jsem se a o půl deváté si pro mě přijel přítel. Sbalil mi věci a čekalo se na pana doktora. Ten přišel v devět, vzal si mě do ordinace, vyndal dreny (FUJ nebolí to, ale máte pocit, že Vám někdo vysává obsah hrudníku), dezinfikoval jizvy, natřel krémem, ovázal a bylo hotovo.

Informace, které jsem obdržela před odchodem:

• každé ráno osprchovat a dezinfikovat speciálním mýdlem které jsem dostala na klinice. Neutírat, nechat oschnout!
• po umytí jizvy potřít Heparoidem
• položit gázu a přelepit (to Vám doktor ukáže)
• žlutý výtok je úplně normální, jizvy mohou několik dní trošku krvácet
• může se stát, že odumře nějaká tuková buňka, která je tělem vyloučena v podobě hnědočervené tekutiny (takže vlastně nepoznáte, jestli to není krev)
• pár dní odpočívat
• za týden na kontrolu

V jedenáct hodin jsem byla doma.